Můj názor na úroveň rybolovu v ČR

Dovolte mi, abych vám – čtenářům a návštěvníkům naší internetové stránky stručně pověděl něco o sobě a mém vztahu k rybolovu.

S rybolovem jsem začal již v útlém dětství. Zprvu jsem rybařil jen na místním rybníku, kde byl možný lov bez povolenky, jelikož rybník po právní stránce nikomu nepatřil. Kouzlo rybaření mě velmi brzy pohltilo a rozhodl jsem se přihlásit do rybářského kroužku. Jako malý kluk jsem měl o rybách jen úzké znalosti a tak jsem považoval za vhodné si je rozšířit. Absolvování kurzu a složení závěrečných zkoušek bylo podmínkou pro získání povolení k rybolovu na svazových vodách. Ačkoliv jsem očekával, že si v kurzu znalosti o rybolovu rozšířím, opak se stal pravdou. Více jsem se dověděl z vyprávění mého otce nebo z četby tehdy dostupné literatury. Tato skutečnost byla způsobena i tím, že kurz, který tehdy probíhal v naší obci byl neodborně vedený. S úrovní kurzu, který probíhal souběžně v Uherském Hradišti, jej nešlo ani zdaleka srovnávat.

Ve svých prvních „rybářských“ letech jsem zažil úspěchy i neúspěchy. Ještě dnes vzpomínám na svého prvního uloveného kapra. V době mích začátků nebyla úroveň u nás ani zdaleka na tak vysoké úrovni jako nyní. Lovilo se převážně na klasické nástrahy s indikátory záběru mezi očky, případně na plavanou. Jako malému klukovi mně tyto způsoby rybolovu plně dostačovaly. Postupem času jsem si začal shánět různými způsoby zahraniční literaturu o lovu ryb. Věděl jsem, že mé zaměření nebude úzké, protože mě to táhlo jak ke stojatým vodám, tak k malým potokům a říčkám v okolí. Bavilo mě takřka všechno. Při prvním setkání s knihou od jednoho slavného anglického rybáře, jsem byl doslova šokován, jaká byla úroveň rybolovu v západní Evropě. Nesmím opomenout – „úroveň sportovního rybolovu“. Trofejní úlovky, špičkové vybavení a krásná příroda, to vše mě neustále upoutávalo ke knize, jejíž stránky jsem si dlouho do noci pročítal. A také šetrné zacházení s ulovenými rybami či metoda „Catch and realese“ nebo-li „Chyť a pusť“. V té době jsem si úlovky přivlastňoval. Nebylo jich ale mnoho. I dnes si rybu někdy ponechám, děje se tak ale v minimu případů. Drtivou většinu svých úlovků vrátím vodě a také některé z nich zdokumentuji. Pro mě má každá ryba hodnotu, ať se jedná o malého cejna či velkého kapra. S opovržením jsem sledoval rybáře, kteří se k drobným úlovkům chovali nešetrně. Každá ryba si zaslouží uctivé zacházení a každá se může v budoucnu stát rybou trofejní. Při četbě „západní“ literatury jsem si všiml jedné velmi zajímavé věci, a to jaký je v těchto zemích zájem o lov ryb jako jsou plotice, perlíni, líni, atd. I tato skutečnost byla pro mě jedním z impulzů, které měly za následek můj budoucí zájem o lov feederem či na plavanou. Dnes patří výše zmíněné druhy ryb, ale i ostatní, mezi mé pravidelné úlovky. I když u lína tomu tak bohužel zpravidla není. Tato vzácná ryba, která svým původem do našich vod patří, byla necitlivými zásahy do svého prostředí, chováním některých rybářů a také zvyšující se obsádkou sumce v mnoha revírech takřka vyhubena a dnes setkat se v okolních revírech s úlovkem trofejního lína je opravdovou vzácností.

Po uplynutí několika let, co se zabývám sportovním rybolovem, musím konstatovat následující: „Ačkoliv se úroveň rybolovu u nás zlepšila, vlivem kvalitního vybavení, nástrah, návnad, úspěchů našich hospodářů, ještě dnes se setkávám s přetrvávajícími nešvary jako je nešetrné zacházení s rybami, nedodržování pořádku kolem vody, nadměrným hlukem, ponechávání si neúměrného množství ulovených ryb, které může běžná rodina či jedinec za rok zkonzumovat. I když v poslední době stále přibývá názorů na uvolnění podmínek rybolovu na svazových vodách (mám na mysli revíry MRS), nevím, zda by byla realizace některých navrhovaných opatření v našich podmínkách možná. Bylo by krásné lovit 24 hodin denně, na tři pruty, zavážet si nástrahy pomocí loďky, používat vábničky při lovu sumců apod., ale obávám se, že zavedení těchto opatření by v mnoha případech vedlo k drancování některých revírů či konfliktům mezi rybáři. Pro rybářskou stráž by to znamenalo mnohem větší zátěž a pokud vezmeme v potaz její početnost, bylo by zajištění kontroly revírů s čtyřiadvacetihodinovým lovem takřka nemožné. Byly tu ale i realizovatelné nápady – jako je například zavedení horní míry u kapra (pod označením K 70). Osobně si myslím, že je to velmi dobrá myšlenka. Horní míra by se ale měla zavést na celém revíru, nikoli jen na jedné vybrané lokalitě. Jsem ale zastáncem metody, která by nevedla k přeplnění revírů těmito rybami jen proto, aby si každý ulovil trofejního kapra, ale aby pravidelná násada ryb obsahovala stále kapry stejných velikostí, jako je tomu nyní. To by umožnilo některým kaprům dosáhnout této hranice a stát se tak opravdovými „matadory“ těchto revírů. Ulovení kapra této velikosti by pak pro rybáře znamenalo větší úspěch a přineslo by mu to větší radost, protože musel k tomu vynaložit určité úsilí, a to zpravidla ne malé, než pravidelné lovení velkých kaprů na takřka jakékoliv nástrahy. Musím ale připomenout, že rybářům dětského věku by v pořadí druhá zmíněná skutečnost radost určitě dělala.

Považuji za nutné upozornit, že by možná účinnější metodou bylo stanovení maximálního počtu ponechaných ryb za sezónu. Tím by nedocházelo k případům, kdy si někteří rybáři odnesou od vody i 500 kg ryb a někteří odevzdávají budˇ prázdný sumář úlovků nebo si stěžují na nemožnost ulovení ryb, čímž často svalují neoprávněně vinu na hospodáře, o nichž si myslí, že do revíru nic nenasadili.

Další a neméně závažná problematika je podle mého názorů, ale i jiných rybářů, početnost sumce v některých našich revírech. V tomto případě bych byl pro zavedení nižší míry, aby se jeho stav zreguloval, samozřejmě jen v revírech, kde došlo k jeho přemnožení. Na závěr bych všem sportovním rybářům chtěl popřát hodně zážitků a úspěchů při vašem dalším rybolovu.

A to jsem chtěl být stručný…



Tisk