Morava 9 A - Přední Morávka

Morava 9A – Přední Morávka
Můj první článek zdá se nebyl valným moc. Teď na něj mám nejednu noc.
U skleničky skotské člověka lecos napadne. Tohle sem ale moc nepadne.
Děkuji Adamu Skovajsovi za možnost podělit se s ostatními rybáři o zážitky.

Hodinky začínají pípat. Je krásné letní (jarní, podzimní či zimní) ráno. Ale článek připisuju nejkrásnějšímu období v roce – červnu. Čas 3:34. Vstávám z postele, někdy vyčerpaný z předchozího dne (samozřejmě kvůli škole), celý napjatý a nabitý energií. Dnešní rybolov určitě bude stát za to. Co asi tak dnes přijde. Kapr, kapřík, lopata, cejn, či neustále nekontrolovatelně se šířící karas. Uvidíme, ale jedna z těchto ryb bude na 100%. Oblékám rybářské oblečení, scházím po schodech do sklepa. Vytahuju v první řadě kolo, neboť věcí mám někdy až moc. Odemykám sklep. Kolo je nachystané. Na co dneska budu chytat? Venku je 14 °C, tlak 1012 hPa a má jít nahoru. Zatím polojasno. Beru kaprové pruty. Stejně na ně vždy chytám. Feeder patří zejména na Moravu. Zbroj jako nějaký rytíř. Kolik šrotu? 2 či 3 kila? Uvidíme, kolik se vleze do kýblu. Tak jo, ještě tam přidám. Co kdyby. Mám žížaly. Ne, bylo moc sucho. No nic. Házím výbavu na záda, kýbl do košíku. Opírám se do pedálů na kole. Čas 3:48.
Na cestě nepotkávám nikoho. Jen kosi si zpívají své písně a vítají nový den. Míjím klubovnu MRS Staré Město. Shlédnu, jací kapříci a amuři plavou v Širůchu. Jen vždy v duchu doufám, že nějakého takového kapra či amura chytím. Zatím stále a pouze jen zůstává sen nevyplněn.
Šlapu do prudkého kopce u ZŠ Staré Město. SU TU. Jen prozatím na kopci. Dále míjím Maják, který se mi snaží svítit na cestu. Marně. Najíždím na cestu. Aut mnoho nejede. Což je dobře, neboť na kole je to tu o život. Větší provoz je odpoledne a večer. Konečně. Nezpevněná cesta. Částečně se jí snažila spravit firma Skanska, které zbylo trochu asfaltu. Momentálně se zde nachází i kostky, které zbyly od spravování tratě z minulého roku. Nejednou jsem si lepil duše a jel dom pěšky. Byla krása, když zde nejezdily vlaky. Za ty roky si ale na to člověk zvykne. A má aspoň nějaké to obecenstvo. Přijíždím k vodě. Voda se mi zdá trochu zelená. Ty vedra. Mělo by zapršet. Možná bude. Ke konci týdne hlásí příchod studené fronty. Mohla by být i bouřka. Co když se to ale rozpadne. Pršet nebude. Kór když jde fronta ze západu. Chřiby toho moc nepustí!!!
Dost meteorologie. Míst na výběr je zde dostatek. Kam jít? Naproti spadlého stromu či naproti skládky? Jdu naproti spadlého stromu. Chodím sem často. Vybaluju potřebné věci. Zapisuju do povolenky. Nalévám vodu do kýblu pro zvlhčení šrotu. Šrot používám ječný, který se dá velmi levně koupit téměř všude (zahrádkáři, zverimexy-ty lepší). Sestava na udicích je velmi jednoduchá. Krmítko, návazec s háčkem. Na háček dávám buď rohlíkové boilies, pelety, kukuřici, žížalu (když jsou). Šrot. První nához vyšel těsně, asi 1 m od stromu. A co dál. To zkuste Vy sami. Někdy odsud odjedu s mírákem, někdy ne, ale v posledních letech je spíš pouštím. Mám pak hodně dobrý pocit.
Naproti skládky přišel můj největší kapr na tomto revíru (52 cm). Největší cejn přišel na místě spadlého stromu (49 cm). Ale v poslední době moc a moc karasů. Také občas línek se chytne. I candát na rohlíkové boilies.

Jediným zneklidňujícím prvkem v jinak dokonalém prostředí je tlak rybářů, tlak nově vznikající skládky na břehy Přední Morávky, která ten břeh neustále narušuje. Ale hlavním prvkem je karas. Těch potvor tady je! Co nához. Chci chytit kapra, ale nejde to tak dobře jako v letech 2005-2008. V posledních letech je těch karasů čím dál tím víc. Už asi rok jsem neviděl lína a to vím, kde jsou.
Na Přední Morávce jsem prožil své dětství. Dokud jsem se o ryby nezajímal víc, nic jsem nechytával. Pak se ve mně cosi pohnulo. Ryby. To je to pravé pro mě.
Zde se pořádají i dětské rybářské závody. Taky jsem tu byl. O hodně lepší než dospělácké. Ale na ně jsem už hodně starý.

Jakub Mořický





Tisk