Články - Adam Skovajsa

Situace na pstruhových revírech Zlínského kraje Jako dlouholetý rybář pravidelně navštěvující pstruhové, ale i mimopstruhové revíry zejména ve Zlínském kraji jsem za několik posledních let zaznamenal řadu podstatných změn.

Již dlouhou dobu nosím ve své hlavě tento článek, ale až nyní jsem se rozhodl přenést své myšlenky na papír. Říčku Březnici jistě všichni obyvatelé naší obce znají. Ne každý o ní ví ovšem víc, než že je potokem protékajícím naší obcí. Proto jsem si dovolil napsat o Březnici pár řádků. Březnice je malá říčka ve Zlínském kraji, jenž patří mezi levostranné přítoky řeky Moravy. Délka jejího toku je necelých 25 kilometrů a plocha jejího povodí činí 125 km2. Mezi její nejvýznamnější přítoky patří Zlámanecký potok, Hlubocký potok a Burava. Průměrný průtok činí necelé 0,4 m3. Z uvedených údajů vyplývá, že se nejedná o nijak zvlášť významný vodní tok. Čísla ale nejsou všechno. Voda v Březnici protéká malebným údolím od Zlína směrem k Uherskému Hradišti stovky let. Březnice je tu pořád, přežila mnoho generací a byla tichým svědkem veškerých událostí nejen v historii naší obce. Ale nejenom proto si zaslouží naši pozornost...

Již několik let probíhá diskuse nad ochranou chráněných živočichů, jako jsou kormoráni, bobři, vydry a další. Po několika letech jsem se i já proto rozhodl veřejně vyjádřit svůj názor na tuto problematiku. Jelikož jsem sportovním rybářem, dá se očekávat, že budu nekompromisním zastáncem ochrany rybího společenství na úkor ostatních živočichů, žijících v okolí našich tekoucích či stojatých vod. Můj názor je zhruba takový. V posledních letech se při vycházkách k vodě neustále častěji setkávám se škodami způsobenými bobry na porostech rostoucích na březích revírů. Pokud se jedná o osamocený shozený strom, který svou převážnou částí spadl do vody, nevidím v tom zase až tak velký problém. Spíše naopak. Jelikož jsou mou velmi oblíbenou lovenou rybou štiky, rád takové nově vzniklé stanoviště přivítám. Je možné konstatovat, že právě v takových místech dosahuji naprosto pravidelných úlovků. Pokud ovšem dochází v revíru k rozsáhlejšímu shozu vzrostlých stromů do vody, vznikají s tím různé problémy. Ať už se jedná o ztížení možnosti lovit např. na položenou, případně vůbec do vody svou montáž nahodit, ale též zhoršení přístupu k vodě.

Jako dlouholetý aktivní rybář, učitel a manažer v jedné osobě, často přemýšlím nad charakterem cesty na níž se nachází současný rybolov v naší rozlohou nevelké republice, ale i v okolních státech Evropy ba dokonce světový rybolov. Samozřejmě že úroveň světového rybolovu nemohu ze své pozice ovlivnit, i přesto mě řada faktů zajímá. Při této úvaze je třeba si uvědomit, že koloběh vody začíná v potocích a řekách, jenž napájí jednotlivá moře. A v tom je právě naše republika unikátní. Jako prameniště řady na našem území nevelkých toků ovlivňuje vodní svět v mnoha řekách zemí Evropy. Proto je třeba zamyslet se nad počínáním našich občanů či našich rybářských kolegů během života u vody. Při současném tlaku na přírodu, kdy dochází k neustálému rozšiřování lidských sídel, růstu spotřeby energie, dopravy a produkce odpadů, je třeba postupovat velmi důsledně. Naše rybářské revíry, jenž jsou stále více spoutávány v rozličných aglomeracích, musí odolávat rostoucímu tlaku. Tolik potřebný klid, jenž je podstatou přírody se postupně vytrácí. V dnešní době najít panenské místo se stává stále složitější. Právě z těchto důvodů by si měl rybář 21. století uvědomit, že bez dodržení zásad rybářské etiky, nelze tento s přírodou úzce související koníček provozovat věčně.

"Článek byl zveřejněn v časopise Sportovní rybolov"

Jelikož jsem široké rybářské veřejnosti poněkud neznámý, dovolte mi, abych vám nejdříve pověděl něco o sobě. S rybařením jsem začal zhruba před patnácti lety. Lovil jsem převážně na štěrkovišti v obci Topolná nedaleko od Uherského Hradiště, jelikož tato svazová voda je mému domovu nejblíže. Zpočátku jsem lovil většinou na plavanou nebo klasicky na položenou. V mích úlovcích několik let jasně dominovali cejni, a to poměrně menší velikosti. Kaprům ne a ne přijít na kloub. Občas jsem sice nějakého ulovil, ale ve srovnání s časem, který jsem tehdy u vody trávil, bylo jejich množství zanedbatelné. Proto jsem se rozhodl pátrat po informacích, které by mně pomohli dosáhnout kýženého úspěchu při lovu této ryby. Do mích rukou se nejdříve dostala tzv. „západní“ literatura. Autoři těchto knih byli většinou současně i špičkoví specialisté v oblasti sportovního rybolovu. A právě v těchto knihách jsem poprvé spatřil feeder.

Dovolte mi, abych vám – čtenářům a návštěvníkům naší internetové stránky stručně pověděl něco o sobě a mém vztahu k rybolovu. S rybolovem jsem začal již v útlém dětství. Zprvu jsem rybařil jen na místním rybníku, kde byl možný lov bez povolenky, jelikož rybník po právní stránce nikomu nepatřil. Kouzlo rybaření mě velmi brzy pohltilo a rozhodl jsem se přihlásit do rybářského kroužku. Jako malý kluk jsem měl o rybách jen úzké znalosti a tak jsem považoval za vhodné si je rozšířit. Absolvování kurzu a složení závěrečných zkoušek bylo podmínkou pro získání povolení k rybolovu na svazových vodách. Ačkoliv jsem očekával, že si v kurzu znalosti o rybolovu rozšířím, opak se stal pravdou. Více jsem se dověděl z vyprávění mého otce nebo z četby tehdy dostupné literatury. Tato skutečnost byla způsobena i tím, že kurz, který tehdy probíhal v naší obci byl neodborně vedený. S úrovní kurzu, který probíhal souběžně v Uherském Hradišti, jej nešlo ani zdaleka srovnávat.